Pokračování mého vyprávění -září 2006 a dál
V září a v říjnu se k nám na pár dní nastěhovala paničky sestra s Balinkou. To bylo radosti. Ani mi nevadilo, když děti odcházeli do školy. Neměl jsem čas, hrál jsem si s Balčou, honili jsme se po dvorku, po loukách nebo polích. Taky jsme museli poslouchat. Ale ty hry , hlouposti a lumpárny byly skvělé. Když Balinka s paničkou odjely, byl jsem moc a moc smutný. Najednou jsem si neměl s kým hrát a začal jsem se nudit. Teda ne, že by si se mnou panička nehrála, ale přece jen není pejsek, že...
Taky jsem začal malinko neposlouchat. Začátkem listopadu jsem si rozřízl mezi prstama kůži, rozlízal a zhmoždil. Musel jsem k panu veterináři. Dostal jsem obvaz a límec.....noha se mi hojila téměř 14dní. Naštěstí se mi doléčila těsně před výstavou, jinak by jsme na ní ani nemohli jet, protože jsem kulhal. Veškeré výsledky i s povídáním najdete v sekci Výstavy.
V listopadu jsem musel jet k panu veterináři ještě jednou a to na očkování. Vůbec jsem nechtěl vejít do ordinace. Točil jsem se stále k odchodu. Naštěstí mně na nohu nikdo nekoukal a tak jsem si nechal v klidu píchnout inijekci. Doufám, že sem hodně dlouho nepojedu. Taky páníčci zjistili, že jsem během pár týdnů zhubl o 2 kg. Koupili mně proto vydatnější granulky, začali mně vařit masíčko s přílohama a já poslušně vylízal misku...teda, ne že bych s tím měl někdy nějaký problém.
Začal jsem moc neposlouchat, utíkal jsem na koleje - hlavně za šera nebo za tmy a dělal další hlouposti. Panička byla ze mně strašně nešťastná, proto jsme zase začali zase od začátku nacvičovat poslušnost. Musím říct, že jsem se hrozně snažil ukázat, že zlobení bylo jen přechodné. Stejně mně ale páníčci ke kolejím v šeru neberou, prý čistě pro jistotu.
Začátkem prosince za mnou konečně přijela Balinka. To bylo radosti. Zase jsme řádili a i když za dva dny odjela, tak jsme se mezitím pořádně vyblbli. Dokonce i Denynka se chvílemi přidala. Pak začala panička péct nějaké voňavé dobroty. Ne, že by mně dala ochutnat, ale vonělo to až ke mně do pelíšku. Pokaždé, když šla okolo mně, tak jsem jí s chutí olízal ruce.
Vůbec si nepamatuju loňské Vánoce. Přece jen jsem byl ještě maličký. Za to letos jsem si pořádně užíval. Už v pátek odpoledne přijela Balinka s paničkou. Naše vítání bylo hodně moc bouřlivé, neobešlo se bez radostného vrčení, štěkání, hopsání a taky válení se po zádech. Nastaly dlouhé procházky ve dvou, lovení míčků, honění se, vyhrabávání myšiček, zlobení Denynky a taky trochu ničení věcí. Pod stromečkem jsme všichni měli spoustu dobrot, hračky pískací, balónky, přetahovadla, Denynka nový obojek a já navíc k obojku ještě vodítko. Páníček dostal sedák, šňůru s amortizérem a pro mně kšíry na tahání ke kolu, běžkám a do budoucna i kolobrndě. Hned druhý den jsme vše vyzkoušeli. Uběhl jsem 17km, páníček byl unavený a já ještě plný elánu. Přece jen jsem víc trénovaný než on. V úterý odjela Bali, ale domlouvali jsme se spolu na Silvestra a Nový rok. Jsem zvědavý, jestli setkání vyjde.
Ze setkání bohužel sešlo. Panička se rozhodla, že zůstanu doma a do Prahy za Bali pojede Denynka. Když jsem viděl, jakou měla babča radost, tak jsem se ani nezlobil. Byl jsem předtím s páníčkem na kole a odpoledne jsem prospal. Panička mi večer povídala, že se u nás zase brzy Balinka objeví. Pak si první lednové odpoledne bohatě vynahradím. Měla pravdu...ostatně jako vždy.
První lednovou sobotu přijela Balinka s paničkou k nám. To bylo radosti, vítání, vrčení, štěkání, skákání a dalších lumpáren. Ani jeden z nás netušil, že tentokrát to nebude návštěva na dva dny. Druhý den Balinky panička odjela a Bali zůstala u nás. Ne, že by jí nebylo smutno, ale moc jsem se snažil, aby se rozptýlila. V pondělí jsme dokonce zůstali sami doma ....teda doma ne, byli jsme na dvorku a samozřejmě jsme řádili. Balinka každý večer usíná ve stoje. Já sice ne, ale musím říct, že unavený jsem také. To vám ani nemůžu vypovědět, jak probíhají naše společné procházky. Ty se neobejdou bez běžeckých závodů, hry na přetahovanou, lovení všeho, co nás napadne, čmuchání a taky trénování poslušnosti, stopiček a dalších nezbytností. Panička nám říká, že nejdeme při všem tom lítání ani nahrát na kameru.... jsem zvědavý, jestli se jí nějaký záběr povedl. Nepovedl, vše má rozmazané, hihihi
Po odjezdu Bali jsem byl moc smutný. Uvědomil jsem si, že taková psí kamarádka doma je báječná věc. Sice mám doma Denynku, ale ta už má ráda klid, většinu dne prospí a já mám prostě smůlu. Budu zkoušet dělat na paničku psí oči, třeba mně nějakou kámošku přivede.
Na konci ledna v pátek odjela panička na psí sraz...beze mně. Byl jsem smutný, ale pochopil jsem, že jet na Želivku večer a hned ráno zpět, by bylo pro všechny hodně únavné. Jako náplast mně panička přivezla Balinku. To bylo radosti, lítání a štěkání. Zase trochu zpustla, tak jsem jí musel maličko vychovat. Večer jsme dostali každý půlku uzené vepřové kosti, kterou nám paničky sestra koupila ve zverimexu. Druhý den ráno začala Balinka zvracet, byla celá rozklepaná, vůbec si nechtěla hrát a navíc stále spala. Já se už týden drbal na loktech ( těch sedřených) a navíc se mi na bříšku objevila nějaká podivná vyrážka, která mně pořád svědila. Panička se rozhodla, že jedeme k veterináři. Naložili nás oba do auta a už se jelo. Jenže se udělalo zle i mně a tak vyrážka musela počkat. V pondělí ráno jsem zvracel, byl apatický,dostal jsem horečku, průjem. Bylo mně hrozně zle. Naštěstí jsem pořád pil a tak mně panička chválila. Stále se mnou chodila ven...ale ne na procházky, vůbec jsem neměl na takové hlouposti náladu a chuť, jen ven před vrátka. V úterý jsem měl naordinovanou hladovku. Nevadila mi, neměl jsem na nic chuť a ani hlad. Panička mi ustlala v obýváku, kde jsem celé dny trávil s ní, s Denynkou a se Sněhulkou. Od středy mně zkoušeli dávat trochu rozvařené rýže, ve čtvrtek jsem do ní dostal i kousek bílého masíčka. Stále jsem slabý a unavený, občas mám ještě průjem a zvracím. Dostávám baštit každé dvě hodiny malé množství.
V pátek jsem si ještě ke všemu rozkousal špičku ocásku do krve, jak moc mně svědil. Navíc si stále škrabu bříško a lokty. Panička mně sice pořád hlídá, ale musí občas jít na nákup, to jsem pak doma sám a škrábu se, koušu, olizuju. V neděli jsme jeli na veterinu. Tentokrát tam byla paní doktorka, která mně prohlídla, řekla, že vyrážka je infekční zánět kůže. Dostal jsem inijekci antibiotik a něčeho proti škrábání. Na doma taky antibiotika, hystaminika a taky šampon na dezinfekci kůže. Stále ještě musím dodržovat dietu, protože ani to mé bolavé bříško ještě není v pořádku. Cestou domů jsme se zastavili u Balinky. Té už je o moc líp, pořádně řádí a baští. Já stále nemám náladu. Po cestě domů jsem usnul v autě, což normálně nedělám.
V úterý mně poprve panička koupala ve sprchovém koutě. Vůbec se mi do něj nechtělo vlízt. Nakonec jsem sice poslechl, ale celou dobu jsem měl sklopená ouška a stažený ocásek. Panička mně opatrně opláchla a našamponovala. Nakonec to nebylo až na vytopenou koupelnu, chodbu a okolí tak hrozné. Ovšem to jsem netušil, že další koupání bude ve čtvrtek. Stále mám dietu, baštím každé dvě hodiny, ale začíná mi být lépe. Dokonce už koukám po Sněhulce a chci si s ní hrát, to je dobré znamení, že se uzdravuji. V pátek odpoledne za mnou nečekaně přijela Bali. Panička jí jela na hory s mým malým páníčkem a tak u nás zase bude celý týden. Taky jsem ten den večer jel na kontrolu na veterinu. Vyrážka se konečně začala lepšit, tak jsem dostal další antibiotika na příští týden. Ale už nic jiného. Jen se budu muset ještě dvakrát vykoupat.....že bych měl radost, to teda fakt nemám, ale zase mi panička slibuje, že pak budu úplně zdravý.
Každé ráno jsme se s Balinkou začali v chodbě přetahovat o uzel, lovili jsme Denynku, Sněhulku.....zkrátka jsme pořádně lumpačili. Po chvíli jsem ale byl moc unavený a rád jsem si schrupnul. Přes den jsme na střídačku skákali po sobě, kousali se do uší, přetahovali se o uzle nebo jiné hračky. Do toho nechyběli dlouhé procházky s paničkou a malou paničkou. Jen mi trochu vadila stálá únava, kdy jsem pomalu usínal ve stoje.Ale i Balinka si po pár dnech ráda odpočinula v pelíšku, takže vlastně bylo všechno v pořádku. Ještě jsem se dvakrát koupal. Do sprcháče mně sice panička musela pokaždé donést, ale pak jsem statečně přetrpěl mytí ( za odměnu samozřejmě :)) ). Ke konci týdne jsem dobral antibiotika a mohl jsem začít pořádně baštit. To vám byla radost, když jsem po dlouhé době dostal trochu tvarohu s piškotkama. Bali taky, aby jí to nebylo líto. Jen Denynka místo toho dostala kousek masíčka.
Přál bych vám vidět naše hry na louce nebo na poli. Lítali jsme sem a tam, okusovali si tlamičky, vrčeli a štěkali na sebe, lovili kachny a další ptáky. Taky jsme čmuchali zajíce a zkoušeli stopičky. Jenže mně moc nebavily, protože jsem za odměnu nedostal dobrůtku, ale balonek. Taky jsme potkali pár pejsků. Ti si s námi ovšem nehráli. Jejich páníčci je nepustili a nám to bylo moc líto. Zkoušeli jsme trochu poslušnost, Balinka po pár dnech zase začala spořádaně chodit na vodítku. Naučila se krásně přivolání, taky sedni a lehni. Nic jiného jsme netrénovali.
V neděli mi, bohužel, moje kamarádka odjela za paničkou do Prahy. Opět jsem moc smutný. Stále jí vyhlížím. Panička mně v posledních dnech docela chválí. Prý mi ta nemoc prospěla v poslušnosti. Jen doufám, že jí nezklamu. Prozradím Vám jedno tajemství....za piškotek udělám všechno ( mám totiž stále hrozný hlad...jsem prý hodně hubený).
Uplynulo pár dní a já mám opět rozdrápaný hrudník, strupy na nohou a hlavě. Panička volala na veterinu, kde dostala doporučení pokračovat v koupání v desinfekčním šamponu a pár dní počkat, jestli se kůže nezklidní. Jinak nemám už žádné problémy, jen přetrvává hrozný hlad a taky únava. Dostávám větší dávky bašty, ale pořád je to málo. Venku jsem moc poslušný, snažím se paničce splnit každé přání ( a ty odměny....mňam). Panička mně moc chválí a já mám obrovskou radost. Jen kdybych se pořád nedrbal....
Teď už máme půlku května a já vám musím povyprávět, jak to se mnou vlastně je. Drápání bylo hrozné, opět jsem si vykousal špičku ocásku. Nedovedete si představit, jak mně to svědilo. Jeli jsme na veterinu, kde mi pan doktor předepsal dietku na vyloučení potravinové alergie, dále koupele. Já jsem měl celou dobu veliké porce, protože jsem měl hrozný hlad. Dietka nezabrala, takže můžu všechna masíčka i granulky a o odměnách ani nemluvím. Několikrát mi dělali seškrab z kůže, svítili na mně lampou a spoustu dalších věcí. Nakonec jsem dostal na měsíc ATB, vitamín E, nějaká homeopatika a taky lék v podobě vodičky, která se naředila a tím mně polévají jednou v týdnu. Panička říká, že vodička smrdí po dehtu nebo petroleji. Nevím, jestli má pravdu, ale je moc účinná, nelezou na mně žádné mouchy ani klíšťata. Taky se mi konečně začala kůže pořádně hojit.
Mimo léčbu jsem začal s páníčkem a později i s paničkou jezdit na kole a tahat. Páníčci nám pořídili bezvadnou výbavu. Moc mně to baví, ale jen chvilku, pak běhám u kola na volno a lovím páníčka. Taky chodím pravidelně plavat, lovím klacky, kachny a provádím další lumpárny. Občas za mnou přijede Balinka, pak jsme k neudržení. Musíme se pořádně užít. Bali je vyšší než já, taky chvílema rychlejší, což se mi hrozně líbí. Lítáme jak střelení, jen když jsme spolu, tak ta poslušnost trochu vázne.Panička začíná přemýšlet o dalším pejskovi ke mně....chce holčičku, jsem zvědavý, jak se rozhodne. Kamarádku bych moc rád, Denynka má raději klid než nějaké hrátky se mnou.
Žádná výstava se do mého naprostého vyléčení konat nebude, takže snad až někdy v létě nebo na podzim. Za to jsem byl na psím srazu, který se konal tento víkend 11.-13.5. na Piláku. To vám bylo skvělý. Spousta zajímavých lidiček s pejskama a fenečkama. Sice jsem malinko zlobil, když jsem si naroloval pod sebe Čerta, ale představte si, on je opravdu černý a to já si pokaždé vzpomenu na Fíka, jak se do mně pustil. Taky jsem prohnal malé pejsky, ovšem s nima jsem se chtěl kamarádit, jenže nepochopili moje úmysly. Proto jsem byl potom na vodítku nebo v noci v chatce. Bylo to moc fajn a nerad jsem jel domů. Doufám, že se brzy bude konat něco dalšího a my zase pojedeme.