Radslavice 16.2.2008
Konečně se přiblížil den "D" a my se začali připravovat na letošní první coursing v Radslavicích u Přerova. Jako vždy u nás nic není jednoduchého a tak jsme se dva dny před odjezdem dozvěděli, že se v sobotu bude předělávat střecha. Páníčci začali fofrovat s přípravami,aby jsme mohli včas odjet. Bylo totiž domluveno, že v pátek ráno s paničkou dojedeme ke kamarádce Trinitce a její rodině, odkud už pojedeme snima. Páníček tentokrát nemohl jet. Měl jsem obrovskou radost, že opět vidím Trinču, radostně jsem jí očuchával, olizoval a všelijak na sebe upozorňoval. ;-)
V podvečerních hodinách jsme konečně vše naložili do auta a vyrazili na cestu. Cesta krásně ubíhala, páníčci si povídali, smáli se, občas se trošičku překřikovali, my s Trinčou vzadu v kufru koukali z oken, povalovali se a taky se maličko pošťuchovali. Ale opravdu jen maličko. Těšili jsme se, že budeme brzy v Přerově, kde na nás čekali další psí i lidští kamarádi. Ovšem D1 nezklamala, na 204km se stala bouračka a my jsme popojíždli tři kilometry přes hodinu a čtvrt. Pak už jsme ale jeli pořádným tempem, aby jsme alespoň trochu dohnali ztrátu z dálnice.
V Přerově jsme neprve natankovali a pak honem pospíchali do hospůdky za našima kamarádama. Byla tam Mel s Gerym, Saša s Tarou, Petr s Čertem, taky Kája, Tom, Janina a Matouš. Večer byl moc pěkný, páníčci probrali od volby prezidenta až po počasí naprosto vše, ale nejvíc samozřejmě nás, své miláčky. Trinča si pohrála s Garym a Tarou, já vám na ní tak žárlil.... Později došlo k poměrně humorné situaci, kdy se místní opilec vsadil s kamarádama o pivo, že si mně přijde pohladit. Že bych byl nadšen, to teda ne, ale panička mu pohlazení dovolila, tak jsem držel. Ovšem pán se bál a tak se mně sotva dotkl. Moc jsme se všem líbil, vyptávali se, co jsem zač atd. Panička vysvětlovala a podle potutelného úsměvu jsem poznal, že se dobře baví. Jak čas pokročil, opilec si mně ještě jednou přišel pohladit. Chtěl se ujistit, že si dobře zapamatoval název mého plemene a tak se zeptal. Ovšem to co z něj vypadlo, vyvolalo obrovské salvy smíchu ... prý jsem "ostravský ovčácký honák" :-) :-) Až do odjezdu druhého dne jsem toto neustále poslouchal. Kolem jedné hodiny nás Honza naložil do auta a jeli jsme ke Káje a Tomovi domů, kde jsme měli přespat. Světe, div se, venku napadl sníh. To měla panička radost ;-) :-)
Nejdřív jsem měl spát na balkoně v přepravce, jenže se všichni obávali, že budu hlídat,štěkat a tak mně panička přepravku rozložila v kuchyni u stolu. Představte si, že nás tam spalo 7 psů.... když nebudu počítat Trinču a sebe, tak tam byla domácí Maggií ( chudák si pár dní před naším příjezdem ošklivě rozřízla nožku a nesmí dlouho běhat) s Matyldou, pak Čert... toho já moc nemusím a jak to vypadalo, tak se mně i malinko bál, dále tam spal Gary a Tara. Páníčků bylo taky požehnaně... přesněji osm. Nakonec jsme se kolem půl třetí všichi uložili a krásně se vychrupli.
Ráno vstávala panička brzy. Chtěla se mnou jít ven dřív než se probudí Čert a Gary. Vzhledem k tomu, že už byla vzhůru i panička Trinči, tak jsme se venčili společně. Po návratu se postupně všichni probouzeli, vstávali, snídali a připravovali se na odjezd do Radslavic. Ve chvíli, kdy jsme vyšli ven, tak začala panička potichu nadávat. Rozfoukal se totiž pěkně ostrý, studený vítr. Po příjezdu na místo nás páníčci zaregistrovali, zaplatili startovné, ale nás nechali v autě. Prý nám tam bylo líp. Asi měli pravdu, ten vítr byl opravdu dost protivný, i když mně teda zima nebyla. První běh jsem byl na startu s mladinkou fenečkou RR, která se mi moc líbila. Jenže střapeček vyhrál. Spokojeně jsem doběhl a střapec "ulovil". Tím jsem splnil poslední třetí licenční běh, teď už jen panička msí vše poslat a zaplatit, abych mohl běhat závody. Do druhého běhu jsem nastoupil s Trinčou a Garym. To vám bylo něco. ;-) Barča pro jistotu nařídila bezpečnostní opatření. Všichni tři jsme hypnotizovali střapeček a na nějaké bitky jsme neměli ani pomyšlení. Vyběhli jsme naprosto skvěle, jenže po pár desítkách metrů se podařilo Trinče střapec ulovit, my dva s Garym jsme tam chvíli nerozhodně pobíhali, než se zase podařilo naviják spustit. Pak už to byl jen boj o střapec. Ovšem v cíli jsme s Garym největší pozornost věnovali sobě navzájem, takže nám střapeček vyfoukla Trinča. Jak říkala se smíchem panička: když se dva perou třetí se směje :-)
Po našem doběhnutí, jsme odjeli zabalit, naobědvat se, rozloučit se s kamarádama a hurá směr domů s mezi zastávkou v Brně. Tady jsme se v hospůdce sešli s Garfieldem, s jeho páníčkama Lenkou a Pavlem, s Meluzínkou a paničkou Lenkou (Wami). Zde se probírala převážně miminkovská témata, ale zkrátka jsme nepřišli ani my, chlupáči. Po dobré večeři jsme zase nasedli do auta a uháněli do Prahy, kde si nás okolo jedenácté večer vyzvedl páníček. Domů jsme dorazili chvíli před půlnocí.
Chci poděkovat především Káče s Honzou, kteří nás bezpečně dopravili do Radslavic a zpět, Káje s Tomem za poskytnutí azylu ( doufám, že ho budeme moct někdy vrátit, popřípadě opět využít ;-) ) a v neposlední řadě Barče a Karlosovi za skvěle uspořádaný větrný coursing :-)) Už se moc a moc těšíme na další
