....... Denynka po čtvrté ..... a bohužel i naposledy
Jak už jsem psala, v chatě ( teda v naší části) jsem nejstarší pejsek. Místo Cilky si pořídili Andyho, Breďák taky odešel do psího nebe a tak si Káča po dlouhém váhání a rozhodování našla Brita. Basty odešel a panička byla moc smutná. Obvolala několik lidí, podívala se na inzeráty a našla rodinu s jednou fenečkou, která akorát čekala štěňátka. Tak se stalo, že k nám domů přišla Bali...teda ne přímo k nám, ale do Prahy k paničce. Během pár dní se z Balinky stala cestovatelka. Přijely totiž k nám. Další štěně na výchovu, ale tohle bylo úplně něco jiného než Brut. Sice je to tak trochu provokatérka, ale hned se naučila, že mně nemá rušit, když si s ní nechci hrát. Ne, že by to ale dodržovala.
Část prázdnin jsme zase byli v chatě, kde jsme stejně nejšťastnější. Tráva, stromy, kytky, ptáčci, motýlci a vše je hned, když se otevřou dveře. Procházky jsou pro mně už po známých místech, mufloni a srnky mně nezajímají. Miluji sluníčko, les a taky spaní na posteli, vyhřívání se za kamnama, povalování se na sedačce, dlouhé procházky do vesnice do krámu ( kde vždycky dostanu něco dobrého na zub). Prostě tady jsem doma.
Podzim byl takový podivný. Ani zima ani teplo. Mně to až tak nevadilo, přece jen mám raději teploučko, ovšem páníčci z toho moc nadšený nebyli. Rozkopali nám ulici, takže jsme měli všude hrozně moc bláta. Panička musela dávat pozor, aby neupadla a já před domem chodila pár týdnů na vodítku, aby se mi něco nestalo. To vám byla otrava. Zima taky letos skoro žádná nebyla, sníh napadl jen na chvíli a pak už bylo všude pouze blátíčko. Do chaty jsme toho moc nenajezdili. Vždycky jen tak na otočku a na vyběhání. Stýskalo se mi po válení se za kamnama a po postelích. Taky u nás hodně času trávila Balinka, takže jsme měli pořádné povyražení.
Nakonec jsme do chaty jeli až na Velikonoce.....to vám bylo blaho. Pořádně jsem se proběhla, pak si na chvíli schrupla za kamnama a šla na další procházku. Večer jsem usínala dřív než děti, jak jsem byla unavená. Panička mně utěšovala, že na prázdniny přijedeme zase a to na dlouho. V té době ovšem netušila, že si v červnu zlomí nohu a z veškerých plánů sejde. Nakonec byla ráda, že jsme mohli být v chatě alespoň poslední část prázdnin. Mimo několika výletů jsme chodili na houby, běhali po lese a zlobili ptáčky. Ovšem už jsem opravdu babča, jak mně s láskou říká panička, protože jsem po každé větší procházce unavená a ráda si dám šlofíčka. Kor, když se ještě k tomu topí v kamnech.
Je podzim a já stále víc "babkovatím". Miluju povalování se v pelíšku nebo na sluníčku, ven se mi moc chodit nechce a navíc se mi na bříšku objevily nepěkné bouličky. Panička mi dopřává dostatek klidu a odpočinku. Jen málo kdy mám náladu a chuť na blbnutí. Dokonce jsem při příjezdu do chaty místo radosti chtěla zpět do auta. Panička ze mně byla moc smutná. No, ale pak jsem na procházce zase pobíhala a hledala u paničky v kapse mňamky. Dokonce jsem chvílema provokovala Bruta. Ovšem nejspokojenější jsem byla za kamnama a na posteli. Už mně nevyplaší ani stádo daňků nebo muflonů. Za to Brut blázní stejně jak já za mlada. A představte si, panička mi včera šeptala, že k Vánocům dostanu nový pelíšek. Teda já se tak moc těším, už aby tu ty vánoce se spoustou dobrot a vůní byly.
Opravdu jsem pelíšek dostala. Je červený s kostkama a moc dobře se mi v něm spinká. Dokonce ani nechodím na Brutovo místečko. Panička má ze mně radost a doufá, že se během ledna nebo února povede vyřešit problém se zoubkama.
Tak ze zoubků nic nebylo. Začala jsem hárat zrovna v době, kdy jsem byla objednaná k panu veterináři. Chodím každé odpoledne s paničkou a Brutem na procházku, hlavně když jdou s náma i děti. Do chaty jela nejdřív jen panička s páníčkem a Brutem na otočku postavit sudy. Já zůstala doma, protože byla zima a panička měla strach, abych nepřistydla. Ale na Velikonoce jsem si vše vynahradila, prospala jsem za kamnama a na posteli móóře času. Ovšem na procházky s paničkou, malou paničkou a Brutem jsem šla moc ráda. Dokonce jsem i "prohnala" daňky.... stáli nám v cestě a tak jsem neohroženě vyrazila a se štěkáním popoběhal pár mětrů dopředu. Musela jsem ukázat Brutovi, jak se to dělá. Nic nehonit, jen zaštěkat. Doufám, že se poučil.
Po Velikonocích za náma na 14 dní přijela Bali. Trávila většinu času s Brutem venku a já spinkala ve svém pelíšku spokojená, že mně nikdo neruší. Za pár dní jsem se doma poprve počůrala. První den se panička malinko zlobila, ale opravdu jen malinko. Povzdechla si, že se to dalo čekat a pak už mně jen chlácholila, abych z toho nebyla smutná. Stále jsem chodila na dlouhé procházky, baštila s velikou chutí, poskakovala.
Ve čtvrtek 17.4. jsem byla na procházce a doma mně panička zabalila do teplé deky, protože mi byla zima. Však panička brblala, že tohle počasí je šílené. Nikdy neví, jak bude za chvíli. Taky jí byla zima. Večer už jsem byla zase fit. Jen to moje nešťastné čůrání se zhoršilo a chodila jsem každou chvilku. Jenže ráno mi byla opět zima, začala jsem být celá nesvá, ale baštu jsem slupla jak malinu. Bohužel jsem vše přes den vyblinkala. Tak zle mi dlouho nebylo. Odpoledne už jsem jen apaticky ležela v pelíšku, ani svoje malé páníčky jsem nevítala. Panička rozhodla, že pojedeme na veterinu. Tam mně našli těžký zánět dělohy s vysokou horečkou. Dostala jsem několik inijekcí antibiotik, povzbuzující inijekci, emetika atd. Zítra mám přijet na kontrolu.
Tuto část už bohužel musím dopsat já :
V sobotu ráno 19.4.02008 jsme zjistili, že Denynce mimo těžkého zánětu ještě selhávají ledviny. Po velmi těžkém zvažování všech možností a rizik jsme se rozhodli nechat naší "babču" uspat. Usnula s pohledem na mně, celou dobu jsem jí držela v náručí a vyprávěla jí o naší lásce k ní, o tom, že teď už jí nic bolet nebude a sejde se za Duhovým mostem s Bastym, babičkou, dědou a dalšíma kamarádama jak psíma tak lidskýma. Odjeli jsme na chatu, kde naše společné životní dobrodružství začalo a kde byla nejšťastnější. Tam jsme Denynku uložili k poslednímu spánku.
Rozloučení jsme napsali do rubriky Vzpomínáme